Jakub Bouda
Čaroděj Rumblitz za trůnem barbara Conana

E-kniha · EPUB · Thriller

Aforkalypsa

Jakub Bouda

Světem se courá starý čaroděj Rumblitz v doprovodu fakt divné skupinky. První díl humoristické fantasy, ve kterém barbar Conan hraje až druhé housle. Můžete bojovat nebo kouřit herb, ale tak jako tak se schyluje k válce o trůn, ve které budou housle až poslední místo, kam vás kopnou. To je Aforkalypsa.

Proč jsme v Zelatě, kurnik? Ten dědek je úplně blbej. Jasně sem mu přece řek, že chceme do Cimmerie,“ kroutil hlavou Rumblitz. „To je tvoje vina, Rumblitzi,“ řekl Ghostraktor. „Moje? Copak já sem nějakej kormidelník?“ „To teda určitě nejsi. Ale neměl si sestřelovat bleskama ty racky. Co ho to hejno trefilo do palice, byl nějakej divnej.“ „Ale vždyť ho Mijuki vyléčila ne?“ „Na psychický poruchy žádný lektvary ani kouzla nemam,“ utrousila Mijuki. „To je škoda. Mohla bys opravit Dauroru. Je ujetá na pytlíky.“ „To jsme všechny,“ dodala zasněně Mijuki. „No nic, tak to tady aspoň obhlídneme!“

150 Kč

EPUB · okamžité doručení

Proč jsem tuhle knihu napsal

„Aforkalypsu jsem nezačal psát jako knihu. Onehdá jsme hráli online hru Age of Conan, při které jsme zažili dost příběhů. Napsal jsem proto povídku. Líbila se. Tak přišla další. Pak jsem to celé nějak pospojoval a byla z toho kniha. “
— Jakub Bouda

Ukázka z knihy

Proč jsme v Zelatě, kurnik? Ten dědek je úplně blbej. Jasně sem mu přece řek, že chceme do Cimmerie,“ kroutil hlavou Rumblitz. „To je tvoje vina, Rumblitzi,“ řekl Ghostraktor. „Moje? Copak já sem nějakej kormidelník?“ „To teda určitě nejsi. Ale neměl si sestřelovat bleskama ty racky. Co ho to hejno trefilo do palice, byl nějakej divnej.“ „Ale vždyť ho Mijuki vyléčila ne?“ „Na psychický poruchy žádný lektvary ani kouzla nemam,“ utrousila Mijuki. „To je škoda. Mohla bys opravit Dauroru. Je ujetá na pytlíky.“ „To jsme všechny,“ dodala zasněně Mijuki. „No nic, tak to tady aspoň obhlídneme!“
„„Budu ti věštit budoucnost, chceš?“ Aniž by čekal na odpověď, nabral do dlaní hromadu střev a upřeně se do nich díval. „Umřeš,“ zazněl po chvilce verdikt a věží se rozlehl šílený smích. Depressorovi, který stál opřený dole pod věží, přejel po zádech mráz. „Je to vážně magor,“ ulevil si.“

— Psychopatic