Jakub Bouda
Obálka knihy Aforkalypsa - Čelenka z peří

E-kniha · EPUB · Thriller

Aforkalypsa - Čelenka z peří

Jakub Bouda

Proroctví tentokrát zažene Rumblitze a Yorika až na Cerro Gondo, které je plné jedovatých rostlin, jedovatého hmyzu, hladových šelem, nevrlých domorodců a navíc ukrývá jistou sošku, kterou naši mágové potřebují. Co kradou bohové, kdo okrádá bohy a proč je dobré se vyhýbat šamanům, se dozvíte v osmém pokračování série.

„Moh bys mi, Yoriku, vnuku můj milovaný, vysvětlit, proč si den ode dne horší?“ šklebil se Rumblitz. „To se ti zdá, děde. Hraji stále stejně. To ty se zlepšuješ. Musím uznat, že hraješ nedostižně.“ „No proto,“ zabručel Rumblitz a spokojeně si připálil fajfku. „Dáme odvetu?“ „Ani ne,“ řekl znechuceně Yorik. „Měl bych se věnovat něčemu, co mi jde.“ „To chápu. Ale jak chceš zjistit, co to má být?“ „Mě nepřemluvíš,“ mávl rukou Yorik a vstal. „Vezmu si bílý,“ učinil poslední pokus Rumblitz a podle Yorikových ramen usoudil, že trefil správné místo. „Tak jo,“ souhlasil nakonec Yorik a znovu se posadil. Posádka se natěšeně uhnízdila v ráhnoví a čekala na další výprask. „Tak začni, kmete,“ vyzval Rumblitze princ. „Hm, odvážný tah,“ okomentoval pak Rumblitzovu volbu a taktéž vyslal svého pěšce vpřed. Jeho královna tak získala volný výhled. Rumblitz se usmál a poslal vpřed dalšího pěšce, tentokrát odvážněji, o celé dvě pole. Ozvalo se vzdychnutí. Byla v něm lítost, smích i pohrdání. Vše v jednom sykavém zvuku. Yorik uchopil svou královnu a skrze volnou cestu ji postavil až na kraj bojiště. „Mám tě na mušce. A díky za hru,“ dodal Yorik, načež se podruhé zvedl a odcházel. Z ráhnoví bylo slyšet jen překvapené ticho. „Jo, a měl jsi pravdu. Černý jsou fakt lepší.“ Rumblitz nechápavě hleděl na bojiště. Všechny figurky na něm nehnutě stály. Nikdo nepřišel o život. Nedošlo dokonce ani k žádnému náznaku střetu. A přesto Yorikova královna mířila na jeho krále, mezerou, kterou sám vytvořil hloupým rozehráním. Ten kluk ho dostal druhým tahem. Parchant. Poslední dny schválně dělal chyby, aby ho ukolébal. A s bílými to provést nejde. Ne na dva tahy. Rumblitz nechápavě zavrtěl hlavou a jediným gestem nechal celé bojiště i s figurami zmizet. „Nezoufej, kámo,“ ozvalo se Rumblitzovi za zády. „Je tolik věcí, ve kterých ještě můžeš vyniknout,“ řekl Jenikus a podal Rumblitzovi pohárek s rumem. „I ty, Jeniku?“ „AFOR, vole, vzpomínáš?“

150 Kč

EPUB · okamžité doručení

Proč jsem tuhle knihu napsal

„Proč jsem tu knihu napsal, je jasné. Když máte rozepsanou jedenáctidílnou ságu, píšete, dokud nedolezete na konec. Tak vám alespoň řeknu, proč právě období Inků. Vždycky mě hrozně fascinovaly tamní kultury, včetně Mayů. Na jedné straně pozorovaly hvězdy a sledovaly pohyb planet, na druhé otvíraly lidem nožem hrudníky, aby mohly obětovat nebo sežrat něčí srdce.“
— Jakub Bouda

Ukázka z knihy

„Moh bys mi, Yoriku, vnuku můj milovaný, vysvětlit, proč si den ode dne horší?“ šklebil se Rumblitz. „To se ti zdá, děde. Hraji stále stejně. To ty se zlepšuješ. Musím uznat, že hraješ nedostižně.“ „No proto,“ zabručel Rumblitz a spokojeně si připálil fajfku. „Dáme odvetu?“ „Ani ne,“ řekl znechuceně Yorik. „Měl bych se věnovat něčemu, co mi jde.“ „To chápu. Ale jak chceš zjistit, co to má být?“ „Mě nepřemluvíš,“ mávl rukou Yorik a vstal. „Vezmu si bílý,“ učinil poslední pokus Rumblitz a podle Yorikových ramen usoudil, že trefil správné místo. „Tak jo,“ souhlasil nakonec Yorik a znovu se posadil. Posádka se natěšeně uhnízdila v ráhnoví a čekala na další výprask. „Tak začni, kmete,“ vyzval Rumblitze princ. „Hm, odvážný tah,“ okomentoval pak Rumblitzovu volbu a taktéž vyslal svého pěšce vpřed. Jeho královna tak získala volný výhled. Rumblitz se usmál a poslal vpřed dalšího pěšce, tentokrát odvážněji, o celé dvě pole. Ozvalo se vzdychnutí. Byla v něm lítost, smích i pohrdání. Vše v jednom sykavém zvuku. Yorik uchopil svou královnu a skrze volnou cestu ji postavil až na kraj bojiště. „Mám tě na mušce. A díky za hru,“ dodal Yorik, načež se podruhé zvedl a odcházel. Z ráhnoví bylo slyšet jen překvapené ticho. „Jo, a měl jsi pravdu. Černý jsou fakt lepší.“ Rumblitz nechápavě hleděl na bojiště. Všechny figurky na něm nehnutě stály. Nikdo nepřišel o život. Nedošlo dokonce ani k žádnému náznaku střetu. A přesto Yorikova královna mířila na jeho krále, mezerou, kterou sám vytvořil hloupým rozehráním. Ten kluk ho dostal druhým tahem. Parchant. Poslední dny schválně dělal chyby, aby ho ukolébal. A s bílými to provést nejde. Ne na dva tahy. Rumblitz nechápavě zavrtěl hlavou a jediným gestem nechal celé bojiště i s figurami zmizet. „Nezoufej, kámo,“ ozvalo se Rumblitzovi za zády. „Je tolik věcí, ve kterých ještě můžeš vyniknout,“ řekl Jenikus a podal Rumblitzovi pohárek s rumem. „I ty, Jeniku?“ „AFOR, vole, vzpomínáš?“
„O co jde? Je to jednoduché. Klasickým palindromem je zápis, čtoucí se odzadu stejně jako odpředu. Například takový bůh AbBa. To je darebák z jakéhokoli úhlu.“

— Otec Sarkastik