Jakub Bouda
Obálka knihy Aforkalypsa - Dáma z hvězd

E-kniha · EPUB · Thriller

Aforkalypsa - Dáma z hvězd

Jakub Bouda

Yorik se vrací do Gabrety oznámit svatbu a jako doprovod si bere draka a yettiho. Už rodinná návštěva s takovou sestavou slibuje zážitek, jenže venku se mezitím probouzejí síly, na které ani Rumblitzova nevymáchaná huba nemusí stačit.

Podíval se Teroře do očí. Ona věděla, co přijde a v očekávání věcí příštích, je trochu přivírala. Ostatní bojovníci, kteří kolem zápasiště utvořili kruh, se strnule dívali, jak Terora drží Yorika v šachu. Pak hůl, kterou Terora držela, v ruce vzplála a Yorik kopl Teroru do brady, až se převalila na záda. Terora po něm v pádu hodila dva nože, které mu neomylně probodly stehna. Yorik předpažil a nevšímaje si rukovětí trčících mu z kožených kalhot, Teroru zdvihl magickou silou ze země. Zvedl druhou ruku a na písku se vztyčila druhá část zlomené hole. Samozřejmě špičkou nahoru. Terořino tělo pomalu plulo vzduchem a směřovalo nad hůl. A pak za naprostého ticha Yorik Teroru pustil. Bylo to přesně v ten okamžik, kdy ho něco udeřilo zezadu do hlavy. Terora, která dopadla těsně vedle nastavené hole, se se smíchem zvedla. Yorik se vstal hned po ní a bolestivě si třel zátylek. Mladý bojovník s cvičným mečem stál stále na stejném místě, ze kterého srazil Yorika. Meč už neměl napřažený a v očích měl omluvu. Nedokázal ani otevřít ústa, aby vysvětlil své počínání, ale z jeho postoje bylo vidět, že by ten statečný čin bez rozpaků zopakoval. „Jak se jmenuješ, chlape?“ věnoval mu pozornost Yorik. „Cúchulainn,“ odpověděl muž. „Výborně, Kukulíne,“ pochválil ho Yorik. „A mohl bys ostatním vysvětlit, proč jsi mě praštil?“ „Protože jste nebojoval fér, princi.“ „Jenom proto?“ ptal se dál šklebící se Yorik. Kukulín tam stál, červený ve tváři i na krku, uši mu plály, zrak sklopený k zemi. Stále svíral cvičný meč, až měl bělavé klouby. „Chtěl jste zabít seržantku Teroru, pane.“ „Skvěle, Kukulíne,“ zamnul si ruce Yorik. Pak pomohl na nohy Teroře a postavil se před shromážděné bojovníky. „Slyšeli jste ho?“ zakřičel Yorik tak, aby ho všichni slyšeli. „Bránil vaši seržantku, protože jsem nebojoval fér. Kukulín má dnes volno a zvu ho na pivo. Vy ostatní si vezměte zase ty vaše klacky a přemýšlejte, proč jste tu stáli jako banda sráčů, když jsem se chystal zabít nejkrásnější válečnici všech dob. A pokud vás trápí, proč jsem nebojoval fér, tak vám to řeknu. A poslouchejte dobře. Bez magie bych ji nikdy neporazil. Pochází z rodu, který války nejen absolvoval, ale i měnil jejich průběh a určoval vítězné strany. Ona je neporazitelná válečnice. Proto jsem použil magii. Že to není fér? Terorko, řekni jim, co je ve válce fér?“ „Vůbec nic, Yoriku,“ řekla Terora. „Slyšeli jste bando? Ve válce není fér vůbec nic. Buď umřete vy, nebo umře on. Zapomeňte na čest v souboji. Bojujte tak, abyste zítra mohli bojovat znovu. Rvěte se, jak nejlíp umíte. Bojujte za sebe i za své druhy, jako to udělal tady Kukulín. Netuším, co se tomu chudákovi hnalo hlavou, když se rozhodl Teroru chránit, ale tuším, že na svůj život nemyslel,“ řekl Yorik a bez mrknutí oka si vyrval z nohou nože, které mu stále trčely vprostřed stehen.

150 Kč

EPUB · okamžité doručení

Proč jsem tuhle knihu napsal

„V téhle knize už začalo jít opravdu do tuhého a na řadu přišly i oblíbené temné síly. Po všech těch hádkách a přetahování to chtělo nový impuls. Je to temně vražedné a tak to podle mě má být. Navíc kniha o hrdinech, kde všichni jako zázrakem přežijí, je utopie nejhrubšího zrna.“
— Jakub Bouda

Ukázka z knihy

Podíval se Teroře do očí. Ona věděla, co přijde a v očekávání věcí příštích, je trochu přivírala. Ostatní bojovníci, kteří kolem zápasiště utvořili kruh, se strnule dívali, jak Terora drží Yorika v šachu. Pak hůl, kterou Terora držela, v ruce vzplála a Yorik kopl Teroru do brady, až se převalila na záda. Terora po něm v pádu hodila dva nože, které mu neomylně probodly stehna. Yorik předpažil a nevšímaje si rukovětí trčících mu z kožených kalhot, Teroru zdvihl magickou silou ze země. Zvedl druhou ruku a na písku se vztyčila druhá část zlomené hole. Samozřejmě špičkou nahoru. Terořino tělo pomalu plulo vzduchem a směřovalo nad hůl. A pak za naprostého ticha Yorik Teroru pustil. Bylo to přesně v ten okamžik, kdy ho něco udeřilo zezadu do hlavy. Terora, která dopadla těsně vedle nastavené hole, se se smíchem zvedla. Yorik se vstal hned po ní a bolestivě si třel zátylek. Mladý bojovník s cvičným mečem stál stále na stejném místě, ze kterého srazil Yorika. Meč už neměl napřažený a v očích měl omluvu. Nedokázal ani otevřít ústa, aby vysvětlil své počínání, ale z jeho postoje bylo vidět, že by ten statečný čin bez rozpaků zopakoval. „Jak se jmenuješ, chlape?“ věnoval mu pozornost Yorik. „Cúchulainn,“ odpověděl muž. „Výborně, Kukulíne,“ pochválil ho Yorik. „A mohl bys ostatním vysvětlit, proč jsi mě praštil?“ „Protože jste nebojoval fér, princi.“ „Jenom proto?“ ptal se dál šklebící se Yorik. Kukulín tam stál, červený ve tváři i na krku, uši mu plály, zrak sklopený k zemi. Stále svíral cvičný meč, až měl bělavé klouby. „Chtěl jste zabít seržantku Teroru, pane.“ „Skvěle, Kukulíne,“ zamnul si ruce Yorik. Pak pomohl na nohy Teroře a postavil se před shromážděné bojovníky. „Slyšeli jste ho?“ zakřičel Yorik tak, aby ho všichni slyšeli. „Bránil vaši seržantku, protože jsem nebojoval fér. Kukulín má dnes volno a zvu ho na pivo. Vy ostatní si vezměte zase ty vaše klacky a přemýšlejte, proč jste tu stáli jako banda sráčů, když jsem se chystal zabít nejkrásnější válečnici všech dob. A pokud vás trápí, proč jsem nebojoval fér, tak vám to řeknu. A poslouchejte dobře. Bez magie bych ji nikdy neporazil. Pochází z rodu, který války nejen absolvoval, ale i měnil jejich průběh a určoval vítězné strany. Ona je neporazitelná válečnice. Proto jsem použil magii. Že to není fér? Terorko, řekni jim, co je ve válce fér?“ „Vůbec nic, Yoriku,“ řekla Terora. „Slyšeli jste bando? Ve válce není fér vůbec nic. Buď umřete vy, nebo umře on. Zapomeňte na čest v souboji. Bojujte tak, abyste zítra mohli bojovat znovu. Rvěte se, jak nejlíp umíte. Bojujte za sebe i za své druhy, jako to udělal tady Kukulín. Netuším, co se tomu chudákovi hnalo hlavou, když se rozhodl Teroru chránit, ale tuším, že na svůj život nemyslel,“ řekl Yorik a bez mrknutí oka si vyrval z nohou nože, které mu stále trčely vprostřed stehen.
„„Máte vy chlapi vůbec nějaké svědomí?“ „Já rozhodně. Akorát spolu od poslední hádky nemluvíme.“ „A to je jak dlouho?“ „Asi osm století. Plus mínus.““

— Rumblitz