Jakub Bouda
Obálka knihy Aforkalypsa - Horší než oni

E-kniha · EPUB · Thriller

Aforkalypsa - Horší než oni

Jakub Bouda

Severní hranice Aquilonie napadli Vikingové. Vraždí, loupí, plení a znásilňují. Zatímco Crabathor, jako správný vládce se tomu snaží učinit přítrž, nečestné síly se snaží usurpovat trůn. Král je daleko, nepřátelé za zády. Šlamastyka, kterou může vyřešit jedině mladý princ Yorik, protože mocný čaroděj Rumblitz se zase někde poflakuje...

Toho muže za zády cítil. Ne, že by ho tušil nějakým nepojmenovaným smyslem, to vůbec ne. Jen vítr vál proti němu a Krullův čich, naplněný pachem krve odmítl vyrušení v podobě lepkavého potu, moče a oparu z těžkého vína. Opatrně položil hlavu usmrceného muže do trávy a prsty mu zavřel oči. Pak se bleskurychle překulil a prořízl druhému muži stehenní tepnu. Na Krullovu tvář a zem dopadla sprška krve a do vzduchu nedokončená nadávka. Nedaleko zadupal vyrušený králík a muž se zhroutil na zem. Krull se nad něj nahnul a pozoroval jeho bolestí zkřivenou tvář. „Nesmíš nikdy váhat,“ sdělil vyděšené tváři. „Málokdo ti dá druhou šanci. Já teprve ne,“ řekl beze změny výrazu Krull a opřel svůj nůž špičkou o mužovu hruď. „Teď už je pozdě, příteli,“ řekl, když si všiml, že zatímco jednou rukou si muž držel zasažené místo na stehně, druhou se zoufale snažil vyprostit svou dýku z pouzdra. „Zkus myslet na něco hezkýho,“ dodal pak Krull a dýka se začala nořit do mužova srdce. Do široka rozevřené oči hledaly spásu po okolí. „Vím, co se ti honí hlavou, ale neměj obavy. Až skončím, nebude tu už nikdo, kdo by truchlil nad tvojí smrtí. Slibuju. Ale než umřeš, musim se tě na něco zeptat. Čistě soukromě. Voba máte neskutečně hebkou pleť. Jak to děláte?“ Z mužových úst vyšel nepatrný vzdech. Tělo se naposledy zachvělo a svět se vrátil k normálu. Krull se rozhlédl po prázdné obloze. „Smůla, kámo. Valkýry maj asi dneska volno,“ řekl suše a klekl si, aby se mu lépe řezala trofej. Když skončil, přehodil si pytel s oběma hlavami přes rameno a vyrazil z kopce dolů. Pod kopcem se na moment zastavil a zaposlouchal se. Pak se otočil po směru, odkud slyšel pohyb a vydal se za ním. „O dva míň, pane,“ zahlásil jen tak mimoděk, když dohnal Crabathora a jeho muže. „Dobrá práce, Krulle,“ řekl Crabathor. „To si pište, pane!“

150 Kč

EPUB · okamžité doručení

Proč jsem tuhle knihu napsal

„Takhle to prostě je. Na zlo funguje jen zlo a bez násilí se ještě nikdy nic nevyřešilo. Já vím, není to moc humánní řešení a s genocidou by se mělo zacházet opatrně, jenže to je přesně důvod, proč náš svět nefunguje tak dobře jako ten jejich. Takže jsem to nenapsal jako návod na řešení problémů světa, ale spíš jako takové zamyšlení, jestli něco neděláme špatně.“
— Jakub Bouda

Ukázka z knihy

Toho muže za zády cítil. Ne, že by ho tušil nějakým nepojmenovaným smyslem, to vůbec ne. Jen vítr vál proti němu a Krullův čich, naplněný pachem krve odmítl vyrušení v podobě lepkavého potu, moče a oparu z těžkého vína. Opatrně položil hlavu usmrceného muže do trávy a prsty mu zavřel oči. Pak se bleskurychle překulil a prořízl druhému muži stehenní tepnu. Na Krullovu tvář a zem dopadla sprška krve a do vzduchu nedokončená nadávka. Nedaleko zadupal vyrušený králík a muž se zhroutil na zem. Krull se nad něj nahnul a pozoroval jeho bolestí zkřivenou tvář. „Nesmíš nikdy váhat,“ sdělil vyděšené tváři. „Málokdo ti dá druhou šanci. Já teprve ne,“ řekl beze změny výrazu Krull a opřel svůj nůž špičkou o mužovu hruď. „Teď už je pozdě, příteli,“ řekl, když si všiml, že zatímco jednou rukou si muž držel zasažené místo na stehně, druhou se zoufale snažil vyprostit svou dýku z pouzdra. „Zkus myslet na něco hezkýho,“ dodal pak Krull a dýka se začala nořit do mužova srdce. Do široka rozevřené oči hledaly spásu po okolí. „Vím, co se ti honí hlavou, ale neměj obavy. Až skončím, nebude tu už nikdo, kdo by truchlil nad tvojí smrtí. Slibuju. Ale než umřeš, musim se tě na něco zeptat. Čistě soukromě. Voba máte neskutečně hebkou pleť. Jak to děláte?“ Z mužových úst vyšel nepatrný vzdech. Tělo se naposledy zachvělo a svět se vrátil k normálu. Krull se rozhlédl po prázdné obloze. „Smůla, kámo. Valkýry maj asi dneska volno,“ řekl suše a klekl si, aby se mu lépe řezala trofej. Když skončil, přehodil si pytel s oběma hlavami přes rameno a vyrazil z kopce dolů. Pod kopcem se na moment zastavil a zaposlouchal se. Pak se otočil po směru, odkud slyšel pohyb a vydal se za ním. „O dva míň, pane,“ zahlásil jen tak mimoděk, když dohnal Crabathora a jeho muže. „Dobrá práce, Krulle,“ řekl Crabathor. „To si pište, pane!“
„„Někdo zkrátka musí být horší než ti zlí. To je celé. A aby to dobře dopadlo, musíme se pořádně najíst.““

— Jenikus