Jakub Bouda
Obálka knihy Aforkalypsa - Soumrak mágů

E-kniha · EPUB · Thriller

Aforkalypsa - Soumrak mágů

Jakub Bouda

Jsou čarodějky a čarodějnice. Se vší vážností, nemají se mezi sebou moc rády. A jen hlupák nebo hrdina by se stavěl mezi ně. Proč není dobré chodit pozdě, jak se mluví se ženou, která je silnější než vy, a proč je někdy lepší se opít, než si hrát na hrdinu, se dozvíte v sedmém pokračování série.

Všechny přístavy na celém širém světě smrděly rybinou a zvratky, ale tenhle byl jiný. Voněl jako nedělní moučník a nikdo, ale skutečně nikdo se v něm nepoflakoval. Jen několik dozorců líně sledovalo dělníky, ale když se některému z nich zdálo, že tempo práce upadá, prořízl vzduch zvuk biče. Sultánovi muži dobře věděli, jaká jsou přání jejich vládce, a postávání ve stínu mezi ně určitě nepatřilo. To, co si sultán opravdu přál, bylo zjevné hned, jak naše čtveřice vystoupila z lodi. Během momentu byl u nich usměvavý mládenec ve vysokém turbanu, značícím taktéž vysokou a odpovědnou funkci a na pultíku, který měl zavěšený kolem krku, si přichystal čistý pergamen. „Mohl bych znát vaše ctěná jména, pánové?“ požádal je, když je všechny náležitě přivítal sultánovým jménem. Všichni až na Sarkastika se představili. Mladík zůstal na mnicha zírat a s trpělivostí sochy jim dál stál v cestě. Když pochopil, že poslední člen výpravy bude poněkud jiný, rozhodl se ho vyzvat přímo. „A vaše ctěné jméno zní jak?“ usmál se na mnicha. „Já žádný ctěný jméno nemám,“ odpověděl Sarkastik a založil si ruce na prsou. „Ne, že bych nechtěl, ale nebudete tomu věřit, já vždycky, když se rozdávaj nějaký príma věci, přijdu pozdě.“ „Ani já nemám ctěné jméno,“ řekl mladík „a přesto se občas musím někde zapsat. Uveďte zkrátka vaše jméno. Ctěné či ne.“ „Celé?“ zavrčel neochotně Sarkastik. „Nejlépe, pane,“ odpověděl stále uctivý mládenec. „Terence Honatimuskulatur Cyprian Sarkastik,“ odpověděl mnich a zašklebil se. Yorik roztáhl koutky a musel se přemáhat, aby nevyprskl smíchy. „Mohl byste mi to ještě jednou zopakovat?“ požádal mnicha úředník. „A pomaleji, prosím?“ „Napište si tam T. H. C. Sarkastik,“ řekl Rumblitz. „To bude úplně stačit.“ „A víte, že ano? Bude to jednodušší,“ pronesl mladík, kterému při vyslovení jména naskákal pot na zátylku. „A smím se zeptat na účel vaší návštěvy?“ „Jistě,“ odpověděl Rumblitz. „Džofar je naše zastávka na cestě do Maganu. Byli jsme osobně pozváni emírem Ečkem na turnaj mágů.“ „Ach tak,“ řekl mladík do zvuku trhaného pergamenu. „Další mágové. Tak přeji hezký den.“

150 Kč

EPUB · okamžité doručení

Proč jsem tuhle knihu napsal

„Bral jsem to tak, že jsem v polovině. Začínal jsem mít jasno v tom, kam to chci nakonec dovést. Já vím, to je fakt brzo, říkáte si. Ale mohl jsem to mastit dál bez nějaké myšlenky. Neudělal jsem to. A v knize je jasně vidět, že okolnosti mohou změnit k nepoznání i ten nejšlechetnější charakter.“
— Jakub Bouda

Ukázka z knihy

Všechny přístavy na celém širém světě smrděly rybinou a zvratky, ale tenhle byl jiný. Voněl jako nedělní moučník a nikdo, ale skutečně nikdo se v něm nepoflakoval. Jen několik dozorců líně sledovalo dělníky, ale když se některému z nich zdálo, že tempo práce upadá, prořízl vzduch zvuk biče. Sultánovi muži dobře věděli, jaká jsou přání jejich vládce, a postávání ve stínu mezi ně určitě nepatřilo. To, co si sultán opravdu přál, bylo zjevné hned, jak naše čtveřice vystoupila z lodi. Během momentu byl u nich usměvavý mládenec ve vysokém turbanu, značícím taktéž vysokou a odpovědnou funkci a na pultíku, který měl zavěšený kolem krku, si přichystal čistý pergamen. „Mohl bych znát vaše ctěná jména, pánové?“ požádal je, když je všechny náležitě přivítal sultánovým jménem. Všichni až na Sarkastika se představili. Mladík zůstal na mnicha zírat a s trpělivostí sochy jim dál stál v cestě. Když pochopil, že poslední člen výpravy bude poněkud jiný, rozhodl se ho vyzvat přímo. „A vaše ctěné jméno zní jak?“ usmál se na mnicha. „Já žádný ctěný jméno nemám,“ odpověděl Sarkastik a založil si ruce na prsou. „Ne, že bych nechtěl, ale nebudete tomu věřit, já vždycky, když se rozdávaj nějaký príma věci, přijdu pozdě.“ „Ani já nemám ctěné jméno,“ řekl mladík „a přesto se občas musím někde zapsat. Uveďte zkrátka vaše jméno. Ctěné či ne.“ „Celé?“ zavrčel neochotně Sarkastik. „Nejlépe, pane,“ odpověděl stále uctivý mládenec. „Terence Honatimuskulatur Cyprian Sarkastik,“ odpověděl mnich a zašklebil se. Yorik roztáhl koutky a musel se přemáhat, aby nevyprskl smíchy. „Mohl byste mi to ještě jednou zopakovat?“ požádal mnicha úředník. „A pomaleji, prosím?“ „Napište si tam T. H. C. Sarkastik,“ řekl Rumblitz. „To bude úplně stačit.“ „A víte, že ano? Bude to jednodušší,“ pronesl mladík, kterému při vyslovení jména naskákal pot na zátylku. „A smím se zeptat na účel vaší návštěvy?“ „Jistě,“ odpověděl Rumblitz. „Džofar je naše zastávka na cestě do Maganu. Byli jsme osobně pozváni emírem Ečkem na turnaj mágů.“ „Ach tak,“ řekl mladík do zvuku trhaného pergamenu. „Další mágové. Tak přeji hezký den.“
„„Jenom blbec nezkusí jednodušší cestu jen proto, že má strach, že to nebude fungovat.““

— Jenikus