Jakub Bouda
Obálka knihy Aforkalypsa - Tantrická síla

E-kniha · EPUB · Thriller

Aforkalypsa - Tantrická síla

Jakub Bouda

Tantrové slaví Den proměn. Je to vzácný obřad, který se opakuje maximálně jednou za století. Pozván je i Rumblitz, přestože to není poprvé a jeho předchozí účast nedopadla moc dobře. Nyní vyráží na cestu s vnukem Yorikem, a když už jsou na výletě, proč si neprohlédnout Aromu, do níž prý vedou všechny cesty? Další dobrodružství plné magie a Ležíšových písní je tu.

Yorik, doprovázený svým dědem a učitelem Rumblitzem, prošel městskou bránou. Výběrčímu u brány vtiskl do dlaně stříbrnou minci, za což si vysloužil přehlídku zkažených zubů. Neušli ani padesát kroků, když k nim přiskotačil hubený mužík se zaječím pyskem a okamžitě je začal přesvědčovat. „Zdvavím, pánové. Jste tu popvvé? Možná byste uvítavi pvůvodce městem. Můžete se tu sami motat cevé dny a nespatvíte žádné důvežité věci. Se mnou můžete uzvít důvežité chvámy všech uctívaných bohů, veškevé důvežité mosty i vvádcovský pavác. A to pvosím v jeden jediný den. Za pouhý stvíbvňák.“ Yorik s Rumblitzem se na sebe zvědavě podívali. „Já bych mu dal šanci,“ zašklebil se Yorik. „Přes tu drobnou vadu se dokážu přenést a mohli bychom za své peníze dostat neotřelý výklad.“ „Když myslíš, Yoviku,“ vyprskl Rumblitz. „Si zvý, Vumblitzi,“ zasmál se Yorik. Pak vyndal z váčku minci a podal ji muži před sebou. „Jak ti říkají?“ zeptal se Yorik mezitím, co muž otestoval minci v zubech. „Jmenuji se Jaugustus. Jako náš císav,“ zašklebil se mužík, mávl rukou, aby oba pochopili, že ho mají následovat a vydal se pomalu městem. „Toto je Avóma,“ rozpřáhl ruce průvodce. Yorik se zhluboka nadechl. „Pravdu má chlapec,“ zasmál se. Průvodce už ovšem vyrazil na cestu a pokračoval ve výkladu. „Město zavoživi dva bvatvi, Vámus a Vébus, synové mocného boha, ktevý je chtěv zabít, protože se báv, že jej sesadí z nebeského tvůnu. Jeho stvážce je hodiv do veky, odkud je vyvoviva vvčice. Odkojeni touto ševmou pak vyvostvi v chvabvé muže, kteví putovavi až sem, kde vyovali první městkou bvázdu. Vámus pak Véba v souboji zabiv, ale město od té doby jen vzkvétá.“ „Jak se ti to víbí?“ šťouchl do Yorika Rumblitz. „Vozhodně si dokáže udvžet pozovnost. Ten kus s vačicí je pozoruhodný,“ zhodnotil výklad Yorik, právě když míjeli muže, stojícího na otlučené bedně a hlasitě protestujícímu proti dešti ryb. Zdaleka nebyl jediný. Když jste se chvilku pozorně dívali, bylo nějaké srocení na každém volném místě. Lidé stáli v hloučcích a naslouchali řečníkům, filosofům, stěžovatelům, buřičům, hercům i zpěvákům. Zrovna kousek od nich se drápal na podstavec sochy velkého Rámuse vlasatý mladík, s něčím, co bylo dost podobné obrovským houslím. Ještě nestihl nic předvést, ale už se kolem něj srocoval dav. Když se nakonec usadil na sandálu velkého zakladatele, přejel prsty po střívkách a líbezným, zvučným hlasem začal pět.

150 Kč

EPUB · okamžité doručení

Proč jsem tuhle knihu napsal

„Fascinace biblickými příběhy v našem moderním světě je až neuvěřitelná. Tak jsem si řekl: Když to funguje v Bibli, musí to fungovat všude. Máničku jsem měl, dal jsem mu kytaru, nějaký ten zázrak už zařídí mágové. A kdyby to někomu nestačilo, máme tu zbrusu novou rasu s nepopsatelnými ňadry.“
— Jakub Bouda

Ukázka z knihy

Yorik, doprovázený svým dědem a učitelem Rumblitzem, prošel městskou bránou. Výběrčímu u brány vtiskl do dlaně stříbrnou minci, za což si vysloužil přehlídku zkažených zubů. Neušli ani padesát kroků, když k nim přiskotačil hubený mužík se zaječím pyskem a okamžitě je začal přesvědčovat. „Zdvavím, pánové. Jste tu popvvé? Možná byste uvítavi pvůvodce městem. Můžete se tu sami motat cevé dny a nespatvíte žádné důvežité věci. Se mnou můžete uzvít důvežité chvámy všech uctívaných bohů, veškevé důvežité mosty i vvádcovský pavác. A to pvosím v jeden jediný den. Za pouhý stvíbvňák.“ Yorik s Rumblitzem se na sebe zvědavě podívali. „Já bych mu dal šanci,“ zašklebil se Yorik. „Přes tu drobnou vadu se dokážu přenést a mohli bychom za své peníze dostat neotřelý výklad.“ „Když myslíš, Yoviku,“ vyprskl Rumblitz. „Si zvý, Vumblitzi,“ zasmál se Yorik. Pak vyndal z váčku minci a podal ji muži před sebou. „Jak ti říkají?“ zeptal se Yorik mezitím, co muž otestoval minci v zubech. „Jmenuji se Jaugustus. Jako náš císav,“ zašklebil se mužík, mávl rukou, aby oba pochopili, že ho mají následovat a vydal se pomalu městem. „Toto je Avóma,“ rozpřáhl ruce průvodce. Yorik se zhluboka nadechl. „Pravdu má chlapec,“ zasmál se. Průvodce už ovšem vyrazil na cestu a pokračoval ve výkladu. „Město zavoživi dva bvatvi, Vámus a Vébus, synové mocného boha, ktevý je chtěv zabít, protože se báv, že jej sesadí z nebeského tvůnu. Jeho stvážce je hodiv do veky, odkud je vyvoviva vvčice. Odkojeni touto ševmou pak vyvostvi v chvabvé muže, kteví putovavi až sem, kde vyovali první městkou bvázdu. Vámus pak Véba v souboji zabiv, ale město od té doby jen vzkvétá.“ „Jak se ti to víbí?“ šťouchl do Yorika Rumblitz. „Vozhodně si dokáže udvžet pozovnost. Ten kus s vačicí je pozoruhodný,“ zhodnotil výklad Yorik, právě když míjeli muže, stojícího na otlučené bedně a hlasitě protestujícímu proti dešti ryb. Zdaleka nebyl jediný. Když jste se chvilku pozorně dívali, bylo nějaké srocení na každém volném místě. Lidé stáli v hloučcích a naslouchali řečníkům, filosofům, stěžovatelům, buřičům, hercům i zpěvákům. Zrovna kousek od nich se drápal na podstavec sochy velkého Rámuse vlasatý mladík, s něčím, co bylo dost podobné obrovským houslím. Ještě nestihl nic předvést, ale už se kolem něj srocoval dav. Když se nakonec usadil na sandálu velkého zakladatele, přejel prsty po střívkách a líbezným, zvučným hlasem začal pět.
„„Omluvte toho idiota, princi Aquilonský, ale znáte to. Chytré lidi do služby ke dvoru nedostanete, a když, je čas najmout ochutnávače. Samozřejmě děkuji za pozdrav a až budete mluvit znovu se svým otcem, vyřiďte mu i mé přání dožití dlouhého věku. A co se týče vaší cesty do Galeje, bude vám jako doprovod stačit setnina vojáků?““

— Císař Jaugustus