E-kniha · EPUB · Thriller

Aforkalypsa - Tma

Jakub Bouda

Negato se zmocnil anku a zmizelo slunce. Celý svět je ponořen do tmy, ve které se šikují ty nejděsivější monstra z hlubin země, zatímco lidé se za pomocí mágů snaží alespoň přežít. Proč není dobré hrát si s temnotou, jací jsou démoni domácí mazlíčci a proč se nehádat s entitami, které stvořili bohy se dozvíte v devátém pokračování série.

Pyšta se probudil chladem a bolestí. V ruce mu škubalo a na husí kůži, která pokrývala celé jeho tělo, by mohl prvního démona, kterého potká, nastrouhat jako mrkev. Posadil se, opřel se o zeď páchnoucí plísní a vydoloval z kapsy křesadlo. První sprška jisker mu ukázala, kde visí pochodeň. Druhý pokus už osvětlil jeskyni, ve které se nacházel. „A tu věc s mrkví beru zpět,“ zašeptal Pyšta s hrůzou staženým krkem. Tma může být někdy milosrdná. Alespoň teď a tady doposud byla. Hrůza, kterou odhalilo světlo, byla jedním slovem čirá. Tvor, démon nebo co to bylo, zatím spal, ale už se mu chvěla víčka. Vzbouzel se. „Tak to je zase den,“ napadlo Pyštu, který se snažil prorůst zdí. Oči o velikosti talířů se otevřely. Byly oranžovožluté a zářily v nich plameny. Zívnutí, které se ozvalo hned poté, Pyštu učesalo. Puch z ohromné tlamy ho málem zabil. Ale co. Umře jako chlap. Pyšta se postavil do bojového postoje, před sebou držíc torzo meče a drápy připravené v pohotovosti. Plamenooký tvor na Pyštu zaostřil zrak. Tedy pokusil se. Po tisíciletém spánku chvilku trvá, než se rozkoukáte. Zatím viděl jen zuboženou postavu s ohlodanou prackou, balancující na hranici života a smrti, páchnoucí potem, strachem a krví. Ale to bylo v pořádku. Všichni, se kterými se setkal, páchli nejdříve potem, pak strachem a nakonec i krví. „Úžasný příklad dekadence,“ pronesl tvor a mlaskl. Pyšta polkl. Nic víc se mu dělat nechtělo. „Už to začalo?“ počastoval Pyštu tvor otázkou. Pyšta horečně přemýšlel. Ta obluda neútočí, mluví a klade otázky. Možná, když ji nebude moc provokovat, vyvázne odsud živý. Je dobrý v tom vyváznout nakonec živý. „Jsi hluchý, pekelný zmetku?“ vyrušil ho tvor z myšlenek. „Ne, nejsem hluchý. A ano, už to začalo. Válka je v plném proudu, nebesa se hroutí, pekelný oheň spaluje vše živé,“ plácal Pyšta první, co mu slina na jazyk přinesla. „Tak to abych vyrazil,“ prohlásil tvor a zvedl se na přední pracky a prohnul hřbet jako kočka. Po hřbetě obludy přejely plameny a pořádně osvítily místnost. Odhalily obrovskou tlamu plnou tesáků. A když říkám plnou, myslím tím několik řad za sebou. Úsměv, ze kterého by každý kovář dostal záchvat radosti. Pracky, které vyrůstaly obludě hned pod hlavou, měly rozměry hornických lopat a dlouhé planoucí hadí tělo zářilo několik desítek metrů hlouběji v jeskyni. Tvor se zavlnil a dřív, než se stihl Pyšta naposled nadechnout, přiblížil svou mordu k jeho tváři. „Pohlídej to tu, než se vrátím, šmejde.“ Pyšta jen vyděšeně přikývl. „A vážně dost smrdíš, brácho,“ načež se opět zavlnil a prorazil těžká vrata, jako kdyby byla z pergamenu. „Tak to máš asi pravdu,“ hlesl Pyšta a nasál vzduch kolem sebe. Byl cítit směsicí krve, moči a svěrací slabosti. „Ale co,“ mávl rukou Pyšta. „Jak by řekla Terora, lepší bejt posranej než mrtvej.“

150 Kč

EPUB · okamžité doručení