Jakub Bouda
Obálka knihy Aforkalypsa - Zdrhej, poutníče!

E-kniha · EPUB · Thriller

Aforkalypsa - Zdrhej, poutníče!

Jakub Bouda

Carpetie se rozpíná a její vůdce Herpes se nezastaví před ničím. Ohrožena je tak Halinie, Čtvéra, ale i Erotreja, Lichán a Aquilonie. Rumblitzova parta si vybírá zasloužený odpočinek a nedozírným vojskům se tak musí postavit Aquilonský spolek bez pomoci magie. Jak vypadá dovolená starého mága, kolik nepřátel dokáží sežrat Piktové a jak se hraje měchokop, se dozvíte ve třetím svazku.

Herpes mlčky přecházel sem a tam před řadou generálů, kteří se sklopenými zraky sledovali špičky Herpesových bot. „Budu klást jednoduché otázky a vy budete jednoduše odpovídat. Jistě jste si všimli, že mé nervy jsou tak trochu na pochodu a nemám čas na dlouhé vysvětlování. Nebudete-li znát odpověď, budete prostě držet hubu. Jasný?“ řekl Herpes a zastavil se u okna, aby zkontroloval příjezd k paláci. Hlavy generálů kývaly na srozuměnou. „Jak dopadla bitva u Tataratu už někdo zjistil?“ „Ano, pane,“ odpověděl jeden z generálů. „Nikdo nepřežil.“ „Výborně. Konečně nějaká pozitiva.“ „Nikdo z našich nepřežil,“ opravil se generál, který si uvědomil, že přesně takto nepřesná slova by mohla mít za následek velice přesný sek. „A jejich ztráty?“ „Pokud víme, pane, tak to nestojí za řeč. Jestli jich bylo víc, to už se nedozvíme. Všechno spláchlo to protržené jezero.“ „Jistě. Jak jinak,“ poznamenal Herpes. „Jezera se protrhávají každou chvíli. Další otázka. Držíme stále čtvérský královský přístav?“ „Nikoliv, pane. Ukázalo se, že přístav je stále v rukou Čtvéřanů a že na sobě mají z nepochopitelných důvodů naše uniformy.“ „Takže mi chcete říct, že za celou dobu, co s těmi dobytky bojujeme, jsme dokázali pobít jen ten jejich výsadek?“ „Ne, pane. Jak se později zjistilo, postříleli jsme naše muže, kteří byli-“ „-nepochopitelně oblečeni v nepřátelských uniformách,“ povzdechl Herpes. „Jak jinak.“ „ Podařilo se zachránit něco z mé lodě?“ „Ano. Vás, pane.“ „No, aspoň, že tak,“ povzdychl si opět Herpes. „Už jste našli toho chcípáka Efictrla s Fatimou? Není snad u všech mých prokletých předků snad tak těžké najít kopulující dvojici hrbáčů. Budou vypadat jako zasraná, zrcadlová želva.“ „Ne, pane, zdá se, že museli opustit palác a proklouznout mezi hlídkami.“ Herpes se znovu podíval z okna. Kam až oko dohlédlo, se ve světle tisíců pochodní táhly řady vojáků. Herpes rukou pokynul generálům, aby šli k němu. Podělil se s nimi o výhled a pak pokračoval. „Chcete mi říct, že dva lidé, kteří na první pohled vypadají jako velbloudí karavana, se prosmýknou kolem milionové armády a nikdo si toho ani nevšimne?“ Generálové pokrčili rameny. Nakonec, když nevěděli, měli držet hubu. „No nic. To vyřešíme později. Běžte mi z očí. Víte, co máte dělat,“ řekl unaveně Herpes a stále upíral oči do noci, jako by nechtěl věřit, že se to všechno děje. Dokonce ani nikoho nepopravil. Nechtěl, aby si to někdo vyložil špatně, ale za stávající situace mu to připadalo jako zbytečné plýtvání energií.

150 Kč

EPUB · okamžité doručení

Proč jsem tuhle knihu napsal

„Kosti byly vrženy a do jedenáctého dílu daleko. Trochu jsem se urval z řetězu a udělal si v knize legraci naprosto ze všeho. A navíc Rumblitz potřeboval někoho, kdo na něj dohlédne, přestože by to mělo být obráceně. Zatím to nemělo žádnou nosnou myšlenku, ale jako alternativní příběh Peršanů a Sparty to není špatné.“
— Jakub Bouda

Ukázka z knihy

Herpes mlčky přecházel sem a tam před řadou generálů, kteří se sklopenými zraky sledovali špičky Herpesových bot. „Budu klást jednoduché otázky a vy budete jednoduše odpovídat. Jistě jste si všimli, že mé nervy jsou tak trochu na pochodu a nemám čas na dlouhé vysvětlování. Nebudete-li znát odpověď, budete prostě držet hubu. Jasný?“ řekl Herpes a zastavil se u okna, aby zkontroloval příjezd k paláci. Hlavy generálů kývaly na srozuměnou. „Jak dopadla bitva u Tataratu už někdo zjistil?“ „Ano, pane,“ odpověděl jeden z generálů. „Nikdo nepřežil.“ „Výborně. Konečně nějaká pozitiva.“ „Nikdo z našich nepřežil,“ opravil se generál, který si uvědomil, že přesně takto nepřesná slova by mohla mít za následek velice přesný sek. „A jejich ztráty?“ „Pokud víme, pane, tak to nestojí za řeč. Jestli jich bylo víc, to už se nedozvíme. Všechno spláchlo to protržené jezero.“ „Jistě. Jak jinak,“ poznamenal Herpes. „Jezera se protrhávají každou chvíli. Další otázka. Držíme stále čtvérský královský přístav?“ „Nikoliv, pane. Ukázalo se, že přístav je stále v rukou Čtvéřanů a že na sobě mají z nepochopitelných důvodů naše uniformy.“ „Takže mi chcete říct, že za celou dobu, co s těmi dobytky bojujeme, jsme dokázali pobít jen ten jejich výsadek?“ „Ne, pane. Jak se později zjistilo, postříleli jsme naše muže, kteří byli-“ „-nepochopitelně oblečeni v nepřátelských uniformách,“ povzdechl Herpes. „Jak jinak.“ „ Podařilo se zachránit něco z mé lodě?“ „Ano. Vás, pane.“ „No, aspoň, že tak,“ povzdychl si opět Herpes. „Už jste našli toho chcípáka Efictrla s Fatimou? Není snad u všech mých prokletých předků snad tak těžké najít kopulující dvojici hrbáčů. Budou vypadat jako zasraná, zrcadlová želva.“ „Ne, pane, zdá se, že museli opustit palác a proklouznout mezi hlídkami.“ Herpes se znovu podíval z okna. Kam až oko dohlédlo, se ve světle tisíců pochodní táhly řady vojáků. Herpes rukou pokynul generálům, aby šli k němu. Podělil se s nimi o výhled a pak pokračoval. „Chcete mi říct, že dva lidé, kteří na první pohled vypadají jako velbloudí karavana, se prosmýknou kolem milionové armády a nikdo si toho ani nevšimne?“ Generálové pokrčili rameny. Nakonec, když nevěděli, měli držet hubu. „No nic. To vyřešíme později. Běžte mi z očí. Víte, co máte dělat,“ řekl unaveně Herpes a stále upíral oči do noci, jako by nechtěl věřit, že se to všechno děje. Dokonce ani nikoho nepopravil. Nechtěl, aby si to někdo vyložil špatně, ale za stávající situace mu to připadalo jako zbytečné plýtvání energií.
„„Mám tady na vás haldu hlášení. Většina z nich po mně požaduje, abych vás povýšil, vyznamenal, a tak podobně. Problém je v tom, že kdybych všechny poslechl, musel bych vám jako nejvyšší šarži předat vedení celé naší armády a jsem si jist, že ať vypadáte sebesilněji, pod váhou všech těch metálů byste padl na tu vaší optimismem zářící hubu.““

— Náčelník Sch-tabu k vojínu Hemrswordovi