Jakub Bouda
Obálka e-knihy Kdo tu babu zabil? od Jakuba Boudy

E-kniha · EPUB · Thriller

Kdo zabil tu babu?

Jakub Bouda

První den na mostecké kriminálce nemá Jan Šindler parťáka ani šéfa, zato mu osud nadělí zavražděnou sousedku. Nesnášel ji skoro celý dům a někteří by vrahovi nejradši poděkovali. Zbývá jen zjistit, komu.

„Zkuste ty spodní, poručíku, netuším, jestli tam nahoře vůbec něco je. V životě jsem tam nekoukal. Ne, že bych nebyl zvědavej, ale jsem dost přízemní tvor.“ „Jasně, mohlo mě to napadnout,“ kál se Šindler. „A já jsem to mohl připravit a nechat vás to jenom odnést. Všichni děláme nějaké ty společenské chyby. Takže si zatím sedněte, já to zařídím a vy přemýšlejte, na co se mě chcete zeptat. Já to mám jednodušší, protože mám jen jednu otázku. Tudíž se zeptám první. Jak chcete to kafe?“ „Dal bych si černou. Bez mléka, bez cukru, beze všeho.“ „Chápu význam slova černá, poručíku. Jsem invalida, ne debil.“ „Ale tak jsem to…“ „Klid, dělám si z vás srandu. Nesmíte se mi divit. Jsem tu skoro pořád sám, maximálně vyrazím naproti na skleničku a teď, když nejede ten zatracenej výtah, jsem tu zaseklej jako Robinson. Jste po dlouhý době jediná osoba, ze který sem si mohl vystřelit. Těšil jsem se na vás, co jsem dole zahlídnul majáky.“ Šindler s pochopením přikývnul.

150 Kč

EPUB · okamžité doručení

Proč jsem tuhle knihu napsal

„Napsat kriminálku mě vždycky lákalo. A když bydlíte v Mostě, máte o inspiraci postaráno. Takže zbývalo navrhnout nějakou bezva partu a vypustit je k prvnímu případu. Samozřejmě trochu jinak. Není to temná dánská kniha. Detektivové přes všechny ty hrůzy kolem sebe srší dobrou náladou a vtipem. Prostě je to napsané po boudovsku.“
— Jakub Bouda

Ukázka z knihy

„Zkuste ty spodní, poručíku, netuším, jestli tam nahoře vůbec něco je. V životě jsem tam nekoukal. Ne, že bych nebyl zvědavej, ale jsem dost přízemní tvor.“ „Jasně, mohlo mě to napadnout,“ kál se Šindler. „A já jsem to mohl připravit a nechat vás to jenom odnést. Všichni děláme nějaké ty společenské chyby. Takže si zatím sedněte, já to zařídím a vy přemýšlejte, na co se mě chcete zeptat. Já to mám jednodušší, protože mám jen jednu otázku. Tudíž se zeptám první. Jak chcete to kafe?“ „Dal bych si černou. Bez mléka, bez cukru, beze všeho.“ „Chápu význam slova černá, poručíku. Jsem invalida, ne debil.“ „Ale tak jsem to…“ „Klid, dělám si z vás srandu. Nesmíte se mi divit. Jsem tu skoro pořád sám, maximálně vyrazím naproti na skleničku a teď, když nejede ten zatracenej výtah, jsem tu zaseklej jako Robinson. Jste po dlouhý době jediná osoba, ze který sem si mohl vystřelit. Těšil jsem se na vás, co jsem dole zahlídnul majáky.“ Šindler s pochopením přikývnul.
„„Podívejte se, pane Šašku, nebudu to zdržovat. Potřebuju vědět, kde jste se nacházel v sobotu mezi dvacátou a dvaadvacátou hodinou.“ „To jsem byl v práci. Ale kdybych tušil, že mě s tou babou někdo předběhne, vzal bych si volno. Úplně mu závidím, jak tý čarodějnici zakroutil krkem. Já o tom sním léta.““

— poručík Šindler a pan Šašek.