E-kniha · EPUB · Thriller

Rozbitej

Jakub Bouda

Nikolaj Murko ví, co je dobré a co špatné, jen tomu nepřikládá velkou váhu. Svůj život vám odvypráví bez ostychu, s černým humorem a vysvětlením pro každou sviňárnu. Možná mu budete rozumět déle, než vám bude příjemné.

A s touhle filozofií jsem proplouval základkou. Jednou jsem poslal vo tělocvik do prdele nějakýho Daniše. Samozřejmě, že to byl morgoš, kterýmu bylo v pátý třídě šestnáct. Zastavil mě ještě s dvouma nohsledama před jídelnou, když jsem si šněroval boty. Dostal jsem pár facek. Nebránil jsem se. Neměl jsem dobrou výchozí pozici. Rozvázaný boty a přesila. Prvního jsem si podal Zajíce. To byl ten nejmenší z nich. Chytil jsem si ho mezi panelákama, když se vracel domů. Zatáhnul jsem ho do starý kočárkárny a šlehnul mu jednu na spodek. Hrdina to nebyl. Ale pokusil se na mě plivnout. Další slina, která mu vyletěla z držky už byla nachová. Z rypáku se mu valila krev. Chyt jsem ho za vlasy jak Nastěnku a napálil ho přes voko. Pak jsem přehmát a trefil i to druhý. Jednak aby někdo neřek, že protěžuju jednu ruku a jednak aby nepřepadával. Na závěr jsem mu sedřel klouby na ruce vo beton, když se snažil nabrat dech. Přišláp jsem mu pazouru a zatíp jí jak vajgla. Fakt nepříjemná záležitost. Až v tenhle moment začal brečet. Nevim, jestli na to předtím neměl čas nebo se držel. Ale teď se rozsypal jak kostkovej cukr. Posadil jsem se vedle něj na špinavou krabici od vysavače a opřel unaveně hlavu o barikádu ze sáněk. Zajíc zhrouceně trhal ramenama, jak se snažil přemáhat pláč. Taky to znam. Nevíte, co s váma lomcuje víc, jestli vztek nebo ta zasraná bezmocnost. Jste naštvaný, frustrovaný, bitvu jste prohráli a klečíte na kolenou. A tenkrát jsem ještě neznal základní poučku bitkaře. Když klečíš, postarej se, aby vostatní leželi. A Zajíc už tuplem ne. Zajíc byl totiž debil. Máma kurva, táta pingl. Genetickej materiál pro raketovýho inženýra tu nenajdete. Ale to málokde. Podal jsem mu svůj šnuptychl. Vodevzdaně si ho vzal. Tak jsem tak jako světácky mlasknul koutkem a povídám: „Ty Zajíci, uděláme dohodu, jo? Pokaždý, když se kolem mě mihne Danič, rozbiju ti hubu. Jsem si jistej, že popřemejšlíš, koho by si moh na zábavu najít jinýho, že jo?“ Když přikývnul, zvedl jsem se a šel domů. Pro mě to byla vyřízená věc. A v Zajícově zájmu jsem doufal, že jsme na tom stejně. Richter byl moje druhá zastávka. Danič si mě už přes tejden ani nevšim a vypadalo to, že si s kumpánama našli zábavu jinde. Vo to víc byl Richter překvapenej, když dostal tou tyčí do klíční kosti. Vytřeštil voči a naprázdno votvíral hubu. Normálně byl v šoku. Sračka. Po jedný ráně. Uspokojilo mě to. Tyč jsem si hodil lajdácky přes rameno, plivnul jsem před Richtera a poznamenal jen „doufám, že si rozumíme.“ Pro mě to tim skončilo a vzhledem k tomu, že Richter nebyl úplně blbej, tak pro něj taky. Na Daniče jsem se vysral. Asi bych mu dokázal rozšlehnout palici tvárnicí, ale stačil by stí podezření a máte v zádech lidi z maringotek. Nejsem Eda, vo nic takovýho nestojim.

150 Kč

EPUB · okamžité doručení