E-kniha · EPUB · Thriller

Ve stínu gangu

Jakub Bouda

Motorkářští Štíři mají vlastní pravidla a Viktor Strnad k nim patří. Drogy, sex a peníze tu nejsou tématem zdvořilé konverzace. Drsný kriminální román ze světa, kde se na slušné vychování moc nehraje.

U dveří se rozdrnčel zvonek. Tedy rozdrnčel - to je dost silný výraz pro zařízení, které z posledních elektrických sil zachrastilo rezavou kovadlinkou. Martin – řečený Chemik - vztekle stáhl chirurgické rukavice a mrsknul s nimi do plastového pytle. „Kolikrát mam těm zasranejm smažkám vysvětlovat, že v pondělí neprodávám,“ nadával cestou ke dveřím. Zvonek ani na druhý pokus nevydal zvuk, který by mu zajistil medailové umístění. „Vždyť už du!“ zařval Martin a na dveřích zachrastily řetězy. „Aha, to si ty. Deš brzo, ještě to není.“ „Brzo? Jdu o hodinu pozdějc. Seš zase zpomalenej, co? Měl by ses na to kámo vysrat. Jestli to budeš furt koštovat v tomhle množství, rozleptá ti to kromě rypáku taky mozek.“ Martin si založil hubené ruce v bok, naklonil hlavu ke straně a pozoroval Vločku. „Hele, Vločko, ty seš teď doktor?“ „Ne, proč?“ odpověděl Vločka zmateně. „Tak si ty katastrofický scénáře nech do televize, buď tak laskav.“ „Tak promiň, no. Akorát že zas Viktor bude řvát, kde se s tím flákáme.“ „Kdo si počká, ten se dočká. Hoď dřepa a zatím si posluž tudle z krabice.“ Poté Martin přisunul k Vločkovi zelenou krabičku na šperky. „Vše odpuštěno,“ řekl Vločka a zkušeně hrábl malíkem do krabičky. Pak chvilku kroutil nosem, jako když teriér chytne stopu a pohodlně se opřel do rohu ošoupané a propálené sedačky. „A mně bude něco řikat, blbeček vychrtlej,“ smál se Martin a poklepal nehtem na teploměr. Asi 10 minut bylo dokonalé ticho, jen destilační kolona tiše šuměla. Pak se Vločka zvedl z ošoupané sedačky a vyhrkl. „Hele Chemiku, už si slyšel tu novinu?“ Aniž by počkal na odpověď, pokračoval dál, ve svém uměle vyvolaném, svižném tempu. „Viktor říkal něco vo tom, že pořídíme nějakou nemovitost a uděláme tam výrobnu drog a tak. A ti, co ještě nemaj, si koupí motorky.“ Martin se na Vločku zamyšleně zadíval. „Klidně si ještě šňupni. Evidentně to s tebou nic nedělá.“ „No né, jako fakt. A prej budem provozovat bordel.“ „Hele kámo, to zní hrozně krásně. Akorát to má několik vad. Tak za prvý si neumím představit, že bych s těmahle packama držel motorku.“ Na potvrzení své teorie předpažil. „Ty krávo, ty máš ruce jak bába Tutovka.“ „Přesně. Taky nejseš žádnej Arnold, ale mě můžete tak maximálně vozit v sajdce. A co se týče těch dalších věcí, jedinej, kdo ví něco o provozování bordelu, je Albánec.“ „Hovno. Dyť to je přece radní, ne?“ „No právě.“ „Jo takhle. Tak to nevím, jestli měl Viktor na mysli zrovna tohle. Asi ne, páč říkal, že to povedou dvojčata.“ „Tak to ovšem mění situaci. Dvojčata to s kundama uměj.“ „A s tebou má taky plány.“ „Fakt? A co budu dělat? Vařit drogy?“ Vločka se rozzářil a roztáhl úsměv po vzoru zornic. „Ty seš snad jasnovidec.“ „Bože, za co?“ kroutil hlavou Martin a zapaloval si cigaretu. „No opravdu, velký změny kamaráde, velký změny.“ „No jo, tak mi to pojď pomoct navážit a vypadnem, ať na nás nečekaj.“ „No jo vidíš, na to sem úplně zapomněl.“ Chemik zakroutil nevěřícně hlavou. „A mě to prej vyleptá. Svatá dobroto!“

150 Kč

EPUB · okamžité doručení