Balada pro Ditu

Mostecká mordparta má nového kolegu, který dosud znal vraždy jen z televizních kriminálek. První případ mu rychle vezme iluze a Šindlerovi připomene, že ani povýšení nezaručuje klidnější službu.

Proč jsem knihu napsal

Protože se mi chtělo. Fakt. Kolegové v práci rádi kriminálky, tak jsem jim dal šanci zazářit v hlavních rolích. Někdo je detektiv, někdo vrah, tak už to chodí. Je to dobrá parta. Něco jako Malý pitaval bez socialismu.

Hláška z knihy

„Ale všichni lidé nejsou zlí,“ doplnila. „Všichni ne,“ řekl ten muž. „Ale já jo,“ dodal a stočil řídítka, čímž do Jany narazil.

— oběť a vrah na cyklostezce

Krátká ukázka

„Takže jí někdo projel všechny díry a pak jí nádavkem šluknul přehazovačku? Máte pravdu, chlapi, je to fakt magor,“ souhlasil Macko. „A taky má železné nervy,“ přidal se Giampaoli. „Já tedy nikdy nikoho neznásilňoval, ale kdyby mě to, byť jen napadlo, asi bych se snažil nějak zašít a nedělal bych to všem na očích.“ „To asi každý,“ souhlasil Šindler. „Ovšem náš pachatel je z jiného těsta. Srazí cyklistku, znásilní ji do všech myslitelných otvorů na místě, kde ho mohl kdykoliv někdo vidět a když si uleví, vezme si nářadíčko a odmontuje té chuděrce ještě z kola sedmikolečko. Trestaný patrně nebyl, to by si dával větší pozor a nenechal by na místě tunu DNA. Čeká nás dost práce.“