Hoří chata, Lenko!

Mosteckou mordpartu čeká další případ a Jan Šindler si do něj nese i nevyřízený účet z minula. Parta má pořád dost blbých poznámek, ale klidné spaní jí černý humor nezařídí.

Proč jsem knihu napsal

Tahle kniha vznikla z jednoduchého důvodu. Nechtěl jsem nechat běhat vraha po ulicích. No, nedopadlo to, pořád ještě někde je, ale klidně můžu napsat další díl. Kde ho chytí. Nebo ne.

Hláška z knihy

„Proč zabíjím lidi, poručíku? Tak na to je jednoduchá odpověď. Protože mě to baví. Omlouvám se, jestli jste čekal něco mnohem hlubšího, jako mstu nebo trauma v dětství.“

— vrah v telefonickém rozhovoru se Šindlerem.

Krátká ukázka

„Kdo kupuje tohle hnusný kafe?“ zašklebil se Šindler. „Já,“ odpověděl mu kapitán. „Marně jsem doufal, že když si koupím tuhle hrůzu, tak si začnete nosit svoje.“ „Nechápu, kam tím míříš, Jarine.“ „Kam tím mířím? To je jednoduché, Jendo. Máme tady spotřebu jak noční směna v NASA a mě už to nebaví sponzorovat.“ Šindler se nejdříve zmateně podíval na kapitána a pak na nadporučíka. „A proč bys to měl sponzorovat?“ vypadlo z něj překvapeně. „Protože mi zadarmo kávu nikde nedají? Komunismus se nám totiž z bůhvíjakého důvodu nepodařilo dotáhnout do konce.“ „Tak od toho jsou tady v té sklenici asi ty peníze, ne?“ „Jaké peníze?“ „Tyhle, ty vole,“ řekl Šindler a zatřásl sklenicí. „Ty, co sem dáváme za kafe.“ „Tak to jsem netušil,“ pokrčil rameny Bodnár. „A cos myslel, že je to sbírka na policejní vdovy?“ šklebil se mu Macko. „Neser, nebo jednu udělám z tvé ženy,“ řekl kapitán, ale bylo vidět, že to nemyslí vážně. „Moc se nenaparuj, prcku, a skoč radši pro pořádný kafe,“ zpražil nevysokého kolegu nadporučík. „Já ho vezmu cestou,“ oznámil jim oběma Šindler. „Cestou kam?“ zeptal se ho kapitán.