Kostlivec u kamenného stolu

Jan Šindler by si rád užil trochu osobního štěstí, jenže jeho práce má k soukromí nepříjemně blízko. Mostecká mordparta se vrací k případu, který už ji stál víc, než by chtěla platit. A pořád ještě není konec.

Proč jsem knihu napsal

Už to chtělo vážně zakročit, protože jsem nechtěl psát žádného nepolapitelného Fantomase. Ale prý jsem uspěchal konec. Hovno. Tak to prostě je. Pokud někdo čekal nějakou pachatelovu psycho zpověď, měl by zkusit jinou sérii.

Hláška z knihy

„Jenom mě napadlo, kde policie bere lidi jako jsi ty, co jsou tu od nevidím do nevidím za pár grošů, a ještě si za ně kupují vlastní výbavu.“ „Ptá se chlap, který už půl roku nespal a ženil se v přestávce mezi vraždama. Je to záhada, viď?“

— detektiv Šindler a technik Eisner

Krátká ukázka

„Ty, Honzo, pojď sem ještě na moment,“ požádal pak Šindlera. „Už víš, co myslel tím: máte sedm dní?“ „Ne,“ zakroutil hlavou Šindler. „Ale mám dojem, že když ho do té doby nechytíme, zjistíme to. A bude to bolet.“ „Jasně. Tak ho prostě chyť!“ „Rozkaz, pane,“ odtušil Šindler a zmizel za ostatními.