Zasraná kletba

Sotva se Arathonovi podařilo získat Stínolam a zachránit svět před magickou krutovládou, už meč zase někdo shání. A není to jen tak někdo, ale samotný Ald Jasnohřivý, podle svých vlastních slov, legenda mezi vládci všech dob. Ten největší, nejchytřejší a nejsilnější. Problém je v tom, že Stínolam už zase není k nalezení a celé se to bude muset nějak zaobalit, aby jim ten šílenec nevyhlásil válku, kterou by bez Stínolamu určitě prohráli. Arathon proto musí jednat, než se svět změní v jedno velké šarkaní hovno

Proč jsem knihu napsal

Když se v prvním dílu opřete do jedné strany, bylo by spravedlivé natřít v dalším díle tu druhou. Ale je to pořád to samé. Velký blbec, jen jiné kulisy.

Hláška z knihy

„Ještě si z toho dělej legraci,“ soptil Iljič. „Nenapadá tě, že si okradl nějakého chudáka? Že jeho rodina strávila měsíce u tkalcovského stavu, aby si vydělal na živobytí? A že on se sem trmácel na trh prodat své jediné jmění z bůhvíjaké dálky?“ „Moje stručná odpověď je ne,“ řekl bez zájmu Jájínek. „A pokud bys chtěl zapojit i logiku, tak ten týpek měl v ten moment víc než já. Já byl chudák předtím, teď je chudák on. Lidi se mění. A vracet to nejdu. Podívej se, jak je ta malá šmudla šťastná,“ ukázal na Biancu. Ta se na něj vděčně usmála.

— Iljič a Jájínek

Krátká ukázka

„Pane?“ pokusil se dřímajícího Alda jemně probudit Felon. „Hm? Co zase otravuješ, sluho?“ zabručel Ald, aniž by otevřel oči. „Myslím, že byste měl vyhledat stín, pane.“ „Tak nemysli a zmiz,“ odsekl Ald a dál se škvařil na slunci. „Mám v popisu práce myslet na vaše dobro, pane. A tohle není ani trochu zdravé.“ „A jak jsi na to přišel?“ Felon musel uznat, že kromě toho, že to vypadalo strašně, neměl skutečně žádný rozumný argument. Proto to zkusil z jiné strany. „Musím vás upozornit, pane, že opálení je znak plebejců. Aristokraté, kteří nevycházejí ze stínu vlastního paláce, mají alabastrově bledou kůži.“ Zabralo to. „K čertu s tebou, Felone,“ vyletěl Ald. „A to mi říkáš až teď?“ „Doteď jste nevypadal jako racčí noha,“ namítl Felon. „Nebuď drzý a drž hubu,“ okřikl Felona naštvaně Ald. „Nebudu, pane. A už mlčím.“ „Dá se s tím něco dělat?“ položil Ald Felonovi otázku, když si nechal donést zrcadlo. „Slyšíš mě?“ zařval Ald, když Felon v rámci předchozího rozkazu nereagoval. „Slyším, pane. Ale držím hubu, jak jste si přál.“ „Ty, neser mě,“ zasyčel Ald. „Tak co s tím? Poraď.“ „Mohl byste se s tím zavřít někam do sklepa. Podpalubí by bylo asi nejvhodnější. Za pár měsíců to vybledne samo,“ vynesl verdikt Felon. „Za pár měsíců?“ zděsil se Ald. „Za měsíc už budeme na Zafirském dvoře.“ „Ano, pane, tak zní předpoklad. Ale máme náskok. Dopis jste obdržel už v půli cesty. Můžeme někde zakotvit a udělat si malou dovolenou. Mohlo by to trochu pomoct, pokud budete v šeru nebo začnete nosit masku. Nebude to podezřelé, když připlujeme později. Případně, pokud jste nedočkavý, to můžeme svést na nějakou ošklivou kožní nemoc, kterou jste chytil při nějakém nebezpečném hrdinství.“ „Jiná možnost není?“ štěkl Ald. „Ale ano. Můžete si natřít hubu vápnem,“ navrhl podrážděně Felon. „Tebe se taky na něco ptát. Zmiz mi z očí, ty troubo. A pošli sem někoho, kdo se o mě postará.“ „Jistě, pane. Hned to zařídím,“ slíbil Felon a potichu přemýšlel, že se zeptá Nikolase, jestli nemá v záloze nějakého zabijáka.